Od 1. července vzniká nová Sekce koordinace. Co vedlo IPR Praha k této změně a co se tím v praxi mění?

Sekce koordinace je volným nástupcem dřívější Sekce detailu města. Nejde jen o nový název, ale i o nový způsob práce. Schválením Metropolitního plánu se uzavřela jedna velká etapa, a tím se přirozeně změnily i některé agendy IPRu Praha. Například skončila práce na pořizování změn stávajícího územního plánu nebo na samotné přípravě Metropolitního plánu.

Zároveň od nás město dnes očekává nové činnosti. Roste význam podrobnějších dokumentací pro rozvoj jednotlivých čtvrtí, plánovacích smluv nebo regulačních výkresů. Bylo proto potřeba organizační strukturu přizpůsobit tomu, čemu se IPR bude věnovat v příštích letech.

Společně s Michalem Leňo, který nyní vede druhou nově vzniklou Sekci metropolitního plánování, jsme proto novou strukturu navrhovali tak, aby vznikly dvě úzce spolupracující sekce. Dříve byly některé agendy více oddělené, dnes chceme, aby na sebe plynule navazovaly a vzájemně se podporovaly.

Co všechno má Sekce koordinace na starosti?

Sekce koordinace se bude věnovat všemu, co souvisí s rozvojem konkrétních území v Praze. Jakmile se bude řešit určitá lokalita, tedy ne celá Praha, bude to agenda našeho týmu – ať už půjde o územní studii, plánovací smlouvu, regulační výkres nebo posuzování významného projektu. Naším úkolem bude dohlížet na to, aby se jednotlivé projekty rozvíjely v souladu s dlouhodobou vizí města a aby na sebe navazovaly.

Velkou novinkou jsou plánovací smlouvy, které budou s Metropolitním plánem nabývat na významu. Jejich prostřednictvím se město s investory domlouvá nejen na podobě nové výstavby, ale také na tom, jaký přínos bude mít pro své okolí, třeba v podobě škol, školek, parků nebo finančních příspěvků na veřejnou infrastrukturu. Součástí těchto jednání je i regulační výkres, který stanovuje základní pravidla budoucí zástavby a dává městu i obyvatelstvu větší jistotu, jak se dané území bude rozvíjet.

Naší rolí je především přinášet odborný pohled. Vycházíme z analytických dat o rozvoji města, demografii nebo potřebách veřejné vybavenosti a pomáháme nastavit takové podmínky, aby nová výstavba odpovídala potřebám dané lokality. Samotné plánovací smlouvy jsou ale výsledkem dohody mezi městem a investorem a jejich schválení je politickým rozhodnutím.

Do budoucna bude naše sekce zodpovídat také za změny Metropolitního plánu.

Nová sekce je rozdělena do čtyř územních kanceláří. Proč jste zvolili právě tento model a co přinese Praze?

Jednotlivé kanceláře jsme rozdělili podle území Prahy, protože chceme, aby jeden tým dlouhodobě znal „své“ lokality a provázel je celým procesem rozvoje. Když dnes vzniká nový projekt, je důležité, aby lidé, kteří posuzují jeho soulad s regulací, zároveň dobře znali historii daného území, předchozí dokumentace i dlouhodobé cíle města. Díky tomu můžeme zajistit větší kontinuitu a kvalitnější rozhodování.

Prahu jsme rozdělili do čtyř územních kanceláří – Centrum, Západ, Severovýchod a Jihovýchod.

Celou sekci navíc metodicky zastřešuje Luboš Križan, který bude dbát na jednotný odborný přístup napříč všemi kancelářemi a bude se věnovat také zavádění nových technologií, včetně využití umělé inteligence. Luboš byl dříve vedoucím Kanceláře územní koordinace a už delší dobu se metodice a vylepšování naší agendy věnoval. Zásadní zkušenosti pak získal třeba u procesu přípravy soutěže a plánovacích smluv na Florenc 21, které se účastnil od samého začátku.

Jaké typy projektů dnes vaše sekce řeší? Kde se s výsledky její práce mohou obyvatelé Prahy setkat v každodenním životě?

Naši práci je možné vidět na řadě velkých pražských projektů od nových čtvrtí v Bubnech-Zátorech nebo na Smíchově až po menší obytné projekty v jednotlivých městských částech. Jsme u nich od samého začátku a snažíme se, aby výsledkem nebyly jen nové budovy, ale i kvalitní městské prostředí.

V praxi to znamená, že za město posuzujeme developerské i veřejné projekty a hlídáme, jak budou napojené na své okolí. Zajímá nás, jak bude fungovat ulice, jestli bude dostatek stromů, prostoru pro pěší nebo zda nová výstavba přispěje ke kvalitě veřejného prostoru. Vycházíme přitom ze všech metodik a manuálů, které Praha má.

Nedávno jsme například řešili projekt městských bytů na Praze 13. Samotnou myšlenku nové výstavby jsme podporovali, ale navrhli jsme změnit její uspořádání. Díky tomu by měl vzniknout kvalitnější veřejný prostor s aktivnějším parterem a lepším napojením na Jeremiášovu ulici místo toho, aby nová doprava zatížila okolní sídliště.

Objevuje se v projektech nějaký typický nešvar, který často komentujete?

Asi nejčastěji řešíme podobu ulic. Často upozorňujeme na to, že návrhy zbytečně upřednostňují auta před chodci. Typickým příkladem jsou kolmá parkovací stání, která zabírají velkou část veřejného prostoru a ubírají místo chodníkům nebo stromům.

Velkým tématem je také způsob napojování nových budov na ulici. Dnes prosazujeme například chodníkové přejezdy místo klasických vjezdů, díky nimž zůstává chodník v jedné úrovni a pohyb pěších je pohodlnější i bezpečnější. Je to detail, který ale výrazně ovlivňuje každodenní fungování města. Pravidelně také řešíme hospodaření s dešťovou vodou.

Zmínila jste také větší využití umělé inteligence. Jak konkrétně vám může pomoci při plánování města?

Umělou inteligenci dnes využíváme dvěma způsoby. První je nástroj, který připravujeme pro investory a městské části. V rámci projektu Nové pražské čtvrti vytváříme AI asistenta pro investory a městské části, který bude umět srozumitelně vysvětlit, jaké požadavky se na konkrétní projekt vztahují. Místo složitého hledání v metodikách nebo tabulkách se bude možné jednoduše zeptat: „Chci stavět na této parcele. Na co nesmím zapomenout?“ AI nabídne odpověď založenou na pražských pravidlech, metodikách a legislativě. Pilotní verzi bychom chtěli představit ještě letos.

Druhým směrem je využití AI přímo uvnitř IPR. Velká část naší práce spočívá v přípravě odborných stanovisek, která se v některých situacích opakují. Umělá inteligence by nám mohla pomoci s jejich přípravou a administrativou. Díky tomu bychom mohli více času věnovat tomu nejdůležitějšímu, což jsou vyjednávání nad projekty a hledání co nejlepších řešení pro město.

Řada projektů vzniká ve spolupráci s městskými částmi, developery, magistrátem i veřejností. Jak náročné je sladit zájmy všech aktérů a najít společnou dohodu?

Velká část naší práce je vlastně o hledání shody. U jednoho stolu se často potkávají městská část, investor, projektanti, policie, dopravní specialisté i další instituce a každý má trochu jiné priority. Naším úkolem je hledat řešení, které bude fungovat pro celé město.

Často přitom nejde o zásadní spor, ale o to podívat se na problém z jiného úhlu. Stává se například, že projekt počítá se slepou ulicí nebo chybějícím přechodem, protože se vycházelo z jednoho konkrétního požadavku. My se snažíme přijít s další variantou, která bude dobře fungovat nejen z dopravního hlediska, ale také pro pěší, veřejný prostor nebo okolní zástavbu.

Velkou výhodou je, že úzce spolupracujeme se Sekcí infrastruktury a Kanceláří veřejného prostoru. Díky tomu dokážeme navrhovat řešení, která jsou odborně podložená a mají větší šanci uspět při dalším projednávání.

Stejně důležitá je pro nás spolupráce s městskými částmi. Pravidelně se účastníme jejich komisí pro rozvoj, sdílíme informace o připravovaných projektech a snažíme se co nejdříve sladit očekávání všech zúčastněných.

Jak byste si přála, aby Sekce koordinace fungovala za deset let?

Přála bych si, aby nás město i městské části vnímaly především jako partnera. Ne jako instituci, která přichází na konci projektu s dalšími připomínkami, ale jako tým, který pomáhá hledat dobrá řešení už od samého začátku. Když spolu lidé mluví včas, většině problémů se dá předejít.

Také bych ráda, abychom o naši práci dokázali lépe mluvit. Velká část toho, co děláme, je nenápadná a odehrává se při jednáních, v připomínkách nebo při hledání kompromisů. Přitom právě tato „mravenčí práce“ často rozhoduje o tom, jak budou nová místa ve městě fungovat.

Jaký je podle vás klíč k úspěšnému vyjednávání?

Nejdůležitější je přijít k jednání s otevřeností a snahou pochopit i potřeby druhé strany. Když člověk hájí jen svůj pohled, dohoda většinou nevznikne.

Stejně důležité je nepřijít jen s kritikou, ale nabídnout i alternativní řešení. Nestačí říct, že něco nefunguje. Je potřeba ukázat cestu, která bude přijatelná pro všechny zúčastněné.

A nakonec je potřeba brát kompromis jako úspěch. V naší práci není kompromis prohra. Naopak. Když se podaří najít řešení, se kterým mohou žít všechny strany, je to velký úspěch.